Život

7. února 2018 v 14:30 | Niky mirth
Ahoj, vítám Vás u dnešního postu

Někdy vlastně přemýšlím, co je to život. Když si to vlastně tak uvědomím, teď jsem tady, píšu tento článek a vy si ho právě čtete. Ale nikdo z nás neví, zda tady budeme zítra, za týden nebo za rok. Ale co víme určitě, jednou už tady nebudeme. Když jsem si poprvé řekla tuto větu sama pro sebe, byl to pro mě vlastně neuvěřitelný šok. Jednou budeme muset z tohoto světa vystoupit a pustit sem své potomky. Nebudeme tady vlastně věčně, jednou tady budeme skončit. Proto si myslím, že bychom si svůj život měli užívat podle sebe a hlavně si nehrát na nikoho jiného. Nevíme, zda existuje nějaký posmrtný život na nebi nebo zda se znovu narodíme, ale jen za jiného člověka. To nevíme. Život je vlastně velká neznámost. Když jsem byla malá a měla jsem asi pět let, zemřela nám prababička, a když jsme byli celá rodina na pohřbu. Tak jsem si říkala, že se na nás určitě dívá, tak proč nám nepošle nějaký vzkaz, jak se tam nahoře má a co tam dělá. Někdy jsem přemýšlela, kdyby vědci vymysleli nějaký lék na nesmrtelnost, zda bych si ho vzala. Dlouho jsem přemýšlela, ale asi bych si ho nevzala, protože jsem si uvědomila, že i smrt je krásná. I když pro blízké to tak radostná záležitost není, smrt je ale koloběh života. A všechno se děje kvůli něčemu. A měli bychom se s tím naučit žít, protože jak to má být, tak to bude. Asi před měsícem spolužákovi a spoluhráči mého bráchy umřela maminka. Jakmile se to dozvěděla její maminka, za pár dnů také zemřela. Tomu klučinovi je deset let a jeho mladšímu bráškovi asi pět, jejich tatínek pracuje někde v zahraničí. Takže se jejich rodina musela změnit od základů. Moc se mi ale líbilo, jak jim všichni známí pomáhali opravdu se vším a spolužáci tomu klučinovi se vším pomáhali. Poprvé jsem si říkala, že je to hrůza. Ale potom jsem si uvědomila, že to tak mělo být, třeba se měl tatínek vrátit zpět do Česka.


Takže si prosím užívejte života, co nejvíc jde. Protože mi někdy přijde, že řešíme opravdu totální prkotiny, kvůli kterým se potom dokážeme i pohádat s blízkými. Já, když moji rodiče nebo blízcí řeší takové blbosti, tak se vždy někam seberu a nechám je to vyřešit, protože když se třeba hádají, je blbost jim říkat, že to je totální prkotina. To jim můžu říct až po hádce. Život je vlastně náš nejlepší život, i když to asi teď vyzní blbě, ale chce pro nás úplně to nejlepší. Užívejme si NAŠEHO života!!!
"Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij."
John Lennon ,Zdroj

Doufám, že se Vám dnešní post líbil! Já má z něho obrovskou radost! Co vy? Věříte v posmrtný život? Co je pro Vás život?
xoxo
Niky mirth
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teri Teri | Web | 7. února 2018 v 15:06 | Reagovat

Jsi tak mladá a přitom tak přemýšlivá. Na třináctiletou holku hodně vyzrálá úvaha :)
Té rodiny mi je líto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama